Speedy budí už od pohledu velký respekt a jelikož jsem za ním jela proto, že jeho anamnéza byla reaktivita vůči cizím lidem, byla jsem obezřetná. Musela jsem mít v hlavě naprostý klid a prázdnotu, abych se s ním mohla sejít tváří v tvář a představit se mu jako člověk, od kterého mu nic nehrozí.

Prvně jsme se s jeho pánečky posadili, abychom společně probrali vše, co je se Speedym trápí a abychom nastavili nová pravidla a režim, který by Speedymu ukázal, že nemusí věci řešit za svoje pánečky a taky, že se dá vše dělat v klidu, asertivně a kamarádsky. I když je nesmírně důležitá i laskavá důslednost.

Speedy má k volnému pohybu k dispozici zahradu, ale pánečkům jsem vysvětlila, že jenom ta na to, aby se Speedy správně unavil, a to jak fyzicky, tak psychicky nestačí. Poté jsme šli na společnou procházku i s jejich malým synkem.

Protože panička bývá kvůli práci pánečka přes týden sama doma, zaměřovala jsem se nejvíce na ni a naučila jsem ji, jak Speedyho jednoduše na procházce vést a přitom moci za ruku držet i svého syna.

To byl totiž problém.

Speedy na vodítku velmi tahal a ona žila v domnění, že nezvládne jít na procházku se psem a současně i s dítětem. Vedení Speedyho na vodítku se nakonec ukázalo jako jednoduchá záležitost, protože tento pes se dokázel krásně uvolnit a nechal se i vést. Vzhledem k mnoha rušivým elementům, které kolem nás byly, předvedl skvělý výkon.

Speedy byl po disciplinované procházce spokojený a následoval rituál krmení. Ve svém kotci měl misku neustále k dispozici, a tak si panička vyzkoušela i to, jak velkou moc má to, když se ona stane paní situace a misku, která i když je prázdná představuje pro psa zdroj - zdroj jídla, bude mít pod kontrolou. 

Milý Speedy, ačkoliv jsem před ním měla a stále mám velký respekt, mi nakonec věnoval i pár pusinek. 

Držím moc pěsti tomuto skvělému psovi i jeho milé a hodné paničce.