Deny je 3-letý psí chlapeček, v jehož malém, hladkém, černém tělíčku bije srdce udatného bojovníka. Musel jím být, protože panička byť si to vůbec neuvědomovala, mu dávala přespříliš volnosti a opatrovatelské péče v nevhodnou chvíli...
Deny, který tuto přespřílišnou péči bral jako její slabost se velice rychle postavil do čela rodiny a neváhal dát všem návštěvám svým kousáním do noh najevo, že do jejich sehrané dvojky oni nepatří. Když ale pokousal i svoji vlastní paničku, tak ta řekla a ''dost!'' ''Něco je tady špatně''.
Terapie Denyho probíhala pokojně, a s okamžitými výsledky. Malý ''bojovník'' se nejprve musel naučit, že u paničky v náruči nenajde zastání a omluvu pro své chování a učil se, jak svoji zlost na nečekanou náklonnost od jiných lidí zvládnout byť s paniččinou podporou, tak sám a ze země.
Trénoval chůzi na vodítku a schopnost soustředit se na paničku, která mu nabízela odměnu/jídlo. Ačkoliv Deny reaguje bázlivě na mnoho hlasitých zvuků, dokázal se koncentrovat na trénink a se zápalem sobě vlastním urputně a skvěle pracoval. Následovalo omezení prostoru a pochopení v Denyho hlavičce, že nemusí být u všeho co se kde šustne a může být v klidu, může se stát psem.
Jako ''sladkou'' odměnu a uvolnění jsme používaly jeho oblíbené hračky a společné dovádění s paničkou mu dodávalo patřičnou sebedůvěru a možnost si vydechnout při procesu učení a změně režimu, ve kterém byl, a který z něho sundával slupky stresu jednu za druhou (jako když se loupe cibule).
Na konci terapie už byl schopný v klidu usnout a i čichat a sám jít zjistit, kdo to vlastně přišel na návštěvu?