Ozzy je velmi učenlivý a šikovný 9-ti letý pejsek, který velice rád udělá vše, co paničce na očích vidí.
Jeho problémem a zdrojem trápení je však separační úzkost. Není zkrátka schopen zůstat delší dobu sám.
Ozzy byl totiž celý svůj život zvyklý na neustálou pozornost. A to i ve chvíli, kdy by se mu náklonnost zrovna dávat neměla. Nemohla za to jen panička, ale i celý zbytek rodiny, která svým chováním a utvrzováním v jeho chování Ozzyho do tohoto stavu časem dostala.
Jelikož se jednalo o dlouhou dobu, Ozzy si vytvořil tak silné spojení s neustálou pozorností a následným odloučením, že se v chování Ozzyho vytvořila silná frustrace z odloučení.
Tato frustrace se projevovala nejen ve vytí a nekonečném štěkání, ale i v ničení věcí, dveří a čůráním a kálením po domě.
Na terapii jsme zavedly spoustu nových návyků, které měly za cíl Ozzyho chování zlepšit a jeho stavy úzkosti oslabit.
Jeho panička, která se rozhodla osamostatnit, přestěhovat, trpěla velkými výčitkami a sama už byla z chování svého psa nešťastná.
Zkusila mnoho technik, pilovala, poctivě a pravidelně trénovala....
...Zlepšení Ozzyho chování přicházelo jen neznatelně, ale bylo tam.
Panička využila mnoho konzultací, které mají všichni moji klienti po terapii k dispozici a sama jsem na počátku nemohla uvěřit, že stále nedochází k rapidnímu zlepšení...
...a pak jednoho dne přišlo. Bylo slabé, jako peříčko, ale bylo tam.
Cesta těchto dvou duší, které byly spojeny není stále jednoduchá. Je to však hlavně o práci paničky na sobě samé, o přijetí, pochopení, smíření a následné nápravě.
Přece jenom Ozzynkovi je již 9 let, a i když se pes stále může změnit, jde to mnohem hůře, protože tady máme 3 285 dní, kdy byl zvyklý a naučený se chovat určitým způsobem.
Teď oběma ze přeji, aby našli vnitřní klid a tu druhou půlku společného života prožili společně v jiné, klidné a šťastné energii.