''Všichni se učíme zacházet s lidmi, kteří zneužívají naši dobrotu a chtějí po nás udělat věci zadarmo. Bývají to tři typy: Ti první o to bezostyšně požádají, ti druzí jsou ochotni smlouvat o protihodnotě a ti třetí v nás prostě vidí levnou sílu. Uvědomme si, co skutečně znamená, když po nás někdo chce udělat věc zadarmo nebo levně. Odpověď je jasná: Znamená to, že noceňuje to, co děláme. Buď mu nedochází, že ta činnost má svou cenu, nebo nás prostě uráží. 

To, čemu bychom měli učit své psy je umět se naučit se snažit. Získat svým vlastním úsilím nějakou hodnotu - jídlo, pamlsek, oblíbenou hračku...tak budujeme u svých psů zdravé sebevědomí, pocit seberealizace a radost z vlastního úspěchu.

''Naši psi, kteří jsou součástí naší rodiny, týmu, smečky, potřebují, abychom je motivovali. Abychom byli zdrojem světla pro jejich budoucnost. Já se však ptám: Jaký druh světla (náklonnosti) chceme provozovat? Při vynakládání energie můžeme fungovat buď jako Slunce, nebo jako laser. Jaký je v tom rozdíl? Slunce je ohromně silný zdroj energie. Zemi zalévá mnoha kilowatt každou hodinu. Ve svém jádru Slunce dosahuje teploty čtrnáct miliónů stupňů Celsia, na povrchu pak pěti a půl tisíce stupňů. Máme-li pokrývku hlavy, krém a brýle, můžeme minimalizovat negativní účinek tohoto zdroje, který tak bujaře plýtvá svojí energií.

Naproti tomu laser je relativně slabý zdroj. Vydává pouze pár wattů energie, které navíc musí soustředit do jednoho paprsku světla. Jenže...Laserem můžeme vypálit díru do diamantu nebo odstranit určité formy rakovinných buněk. V tom spočívá obecná síla zaměření. Laser dosahuje s mnohem nižší energií mnohem efektivnějších výsledků než Slunce.

Totéž platí v jakékoliv činnosti člověka. Pokud se snažíme dělat od všecho trošku, chováme se jako Slunce: hodně aktivity, ale malý dopad. Když ale dokážeme koncentrovat své úsilí do jednoho postupného plánu, stáváme se laserem: více dokončených úkolů při menším objemu vydané energie.

Jestliže vás napadá, že tohle všechno už přece dávno víte, proč tedy těkáme svou pozorností, proč se necháme vyvádět ze soustředění poměřováním se s druhými, vedlejšími příležitostmi, jinými myšlenkami, spoustou rozptylujících vlivů?

Inu, často proto, že podléháme klamnému pocitu, že vždycky je něco urgentnější než to, co právě děláme. Tím nám odtéká energie jako z proděravělého hrnce. To ovšem záleží pouze na nás. Všichni můžeme v každém okamžiku zostřit pozornost. Jak? Jedinou otázkou: CO?

Dokážeme-li si odpovědět jasně a jednoduše, proměníme se v laser jak my, tak psi, které povedeme.''