3-letý nádherný psí kluk Mac si leží na chlupatém, měkkém koberci, má vagón hraček, k tomu hebký pelíšek a vedle něho dvě misky - jedna je plná chutných granulek a druhá sladkých, psích piškotků.
Nezájmem svých páníčků určitě netrpěl.
Měl by být šťastný, že?
Ale nebyl.
V jeho psí mysli se tím, že měl neustále k dispozici všechno (jídlo, hračky, volný pohyb) vytvořil pocit denodenně potvrzovaný o své důležitosti a výjimečnosti, a tak mu nezbylo nic jiného, než se právoplatně pasovat do role vůdce rodiny.
Protože jím však přirozeně nechtěl být, tak si svoji nastřádanou frustraci začal vybíjet právě na svých nejbližších.
Jelikož už nevěděl, jak jim má říct “prosím dejte mi pravidla, hranice a omezení”, tak do nich prostě kousl.
V Macovi bylo nastřádáno hodně negativní energie a vyčerpání z role, která mu nepřísluší, z role hlídače celé rodiny, kterou poctivě plnil ze svého místa na měkkoučkém koberci.
Abysme mu mohli pomoci, našli jsme mu nové místečko na odpočinek, jídlo dostává po procházce (až odčerpá svoji energii), hračky se schovaly a panička je sama vytáhne, až si ona s ním chce hrát a Mac se také učí čekat a neřešit zvonek u dveří.
Vždyť není pan domácí, že?
Proměna byla okamžitá. Již druhý den byl mnohem uvolněnější a klidnější.
U některých pejsků (a nezáleží na plemeni) nýbrž na jejich temperamentu dochází k větší tendenci hlídat. Věci a lidi kontrolovat.
My lidé jim nejvíce pomůžeme tím, že zdroje (jídlo, hračky, teritorium), budeme mít pod kontrolou sami a zároveň budeme pejska trénovat, aby byl ochotný v životě s námi spolupracovat.