Lišáček je velmi kontaktní a učenlivý pejsek. Má krásnou lví hřívu a mám rád kočičky jako kamarádky. Koho ovšem vůbec rád nemá jsou cizí pejsci na ulici. Na ně reaguje velmi špatně.

Kvůli tomuto problému si mě proto jeho panička zavolala. Protože Lišák nebyl do té doby nikdy trénovaný, učil se nejprve správné komunikaci se svojí paničkou a očnímu kontaktu, díky němuž pracoval okamžitě s větší jistotou a radostí. Přesto, že Lišáček trénink jako takový neznal, uměl spolehlivě spoustu povelů, díky nimž jsme mohli na trénink navázat. Uměl sedni, lehni, místo, přines i zůstaň. Když pejsek skutečně zůstane, je to skvělý odrazový můstek k tomu, aby dokázel zachovat větší klid i v situaci, která jej rozruší.

Celá terapie byla vedená doma, kde se Lišáček společně učili komunikovat a spolupracovat a hlavně se jeho velmi milá panička učila, aby svému Lišovi tolik ve všem nenapomáhala, což je jediný důvod, proč Lišák dodnes stále sice spolehlivě ''pracuje'', ale jen pod povelem, který mu panička dá a hračku donese pouze tu, na kterou panička ukáže...Zkrátka, stále u této sympatické dvojice převažuje model ''aktivní trenér - reaktivní pes''. Což správně to má být naopak: ''aktivní pes - reaktivní trenér''. 

Díky tomuto modelu tréninku pes předvádí určité chování a trenér jej buď odmění - dojde k pozitivnímu posílení a pes má tedy tendenci dané chování opakovat anebo chování ignoruje - a tím se dané chování pomalu vytrácí, pes má tendenci dané chování neopakovat, protože se mu nevyplatilo. Tzn. nedostal kýženou odměnu.

S Lišáčkem se určitě ještě potkáme, jelikož nás čeká trénink v reálné situaci, kde se bude učit novému chování v přítomnosti cizích psů. Nejpozději při tomto tréninku se ovšem bude muset model aktivní trenér - reaktivní pes opravdu změnit, protože pokud pejsek nedokáže sám za sebe přemýšlet a vědomě rozhodovat o svém chování, tak v kritické situaci svoje emoce nezvládne. Proto mu jeho panička pomůže nejvíce tím, že mu tolik pomáhat nebude.