S velkým respektem avšak klidná jsem zazvonila na zvonek pěkně udržovaného domečku a čekala na setkání s Kevinem.
Když jsem ho poprvé spatřila s úžasem jsem vyjekla. Připomínal mi totiž výrazem mého psa Bruníka.
Kevin je veselý, mladý pes, kterého nic netrápí, jen ho dokáží doběla naštvat někteří psi za plotem v jeho rajónu.
Ty největší potíže, na kterých jsme pracovali byly však na opačné straně smečky - u jeho paničky, která ho nezvládala fyzicky a jeho páníčka, kterému už věčné tahanice na vodítku a denodenní zvládání obtíží taky nevyhovovalo.
U tohoto pejska bylo speciální to, že trvalo téměř 1,5 hodiny, než se dokázal uvolnit a mít pozornost, čímž byl tedy schopný se začít učit. Což nám terapii zprvu ztěžovalo.
Pro oba jeho páníčky byla terapie také náročná, protože i jim dělala delší koncentrace potíže. Ale nakonec jsme vše zdárně zvládli.
Oba páníčci se naučili, jak ovládat své emoce a používat trénink k tomu, aby svého zatím 40-kg mazlíka bezpečně zvládli, a to jak venku v “souboji” proti nenáviděným psím dousedům, tak i doma...schopnost čekat a přivolání.