Jenny je 4-letá čivavka, která se již od začátku svého života bála ledasčeho a tuto bázlivost si sebou přenesla až do své dospělosti.
Protože jinak celkově byla spokojená, její pánečci dlouhodobě její obavy z neznámých míst, psů a lidí přehlíželi. Na procházkách pouštěli Jenny na volno bez vodítka a mysleli si, že má z toho radost. Nenapadlo je, že by měli problém...
...až do chvíle
...kdy se rozhodli pořídit si dalšího pejska. V tomto okamžiku si uvědomili, že s chováním Jenny není něco v pořádku, a že jí chtějí pomoci. Nejen s jejími bubáky, ale i tak, aby novou, psí kamarádku dobře přijala a mohla žít společně s ní krásný, psí život.
1. terapie byla pouze s Jenny, kdy ještě malou Cindy neměli.
Jennynka projevovala bázlivost, nejistotu, ale pokud se narušilo její pohodlí, dokázala po členech rodiny i škaredě zavrčet a ohnat se zubama.
Museli jsme tedy začít vše budovat od začátku. Rituál krmení, oční kontakt, řízenou hru, ale ZEJMÉNA práci s vodítkem a naučit Jenny, že ji venku nic neublíží, a že pomocí vedení si může procházky krásně užívat.
Zpočátku nebylo vůbec lehké malou čivavku “přesvědčit”, že se má nechat vést a vyjít vůbec v klidu ven.
Pokroky byly minimální, ale byly...
...a skutečně, zanedlouho po terapii už byla Jenny schopná si procházku s pánečky užít a ona se mnohem více uvolnila.
Její panička s ní intenzivně pracovala a výsledky se dostavily.
6 týdnů od terapie ovšem nestačilo na to, aby se Jenny úplně napravila (i když už na tom byla o mnoho lépe), a tak byla celá rodina rozčarována, když si domů přivezli malinkou Cindy a Jenny ji nedokázala přijmout. Moc se jí bála a chtěla ji kousnout kdykoliv, když se k ní radostně přiblížila.
Rodina tedy absolvovala 2. terapii, která byla určena pro to, aby se psí “holčičky” skamarádily. Ten den to ještě úplně nevyšlo, protože Jenny má opravdu stále ještě problémy, ale obrovskou výhrou a povzbuzením bylo finální společné spočinutí obou feneček v těsné blízkosti na gauči.
Jenny se zcela uvolnila a dokonce i usnula, což je známka toho, že štěněti věří!
Celému procesu předcházelo správné seznamování. Chůze na vodítku, společné krmení, ale i dva incidenty, při kterých jsem však Jenny naučila, jak by to mohla řešit jinak a HLAVNĚ, byla vedená a moc ráda a s důvěrou NÁSLEDOVALA nová pravidla a začala i opatrným čicháním dávat zájem o svoji malou kamarádku.
Jejich společná cesta životem teprve začíná, ale pravidelných tréninkem, trpělivostí a především díky vedení mají tyto dvě čivaví holčičky naději na šťastný a klidný život.
Snad již brzy Jenny pochopí, že jí Cindy přišla do života pomoci, a že se může od ní naučit, jak chutná psí život.
A jejich pánečci se už postarají o to, aby Jenny i Cindy mohly být psy a spokojeně žít v kruhu své milované a milující rodiny.
Hodně štěstí!