Hugoušek je mladý a velmi temperamentní pejsek plný života a energie. Jeho panička si mě zavolala na terapii proto, abych ji naučila ovládat jej na vodítku. Protože pro milého Hugouška je venku téměř každý zajímavý stimul znamením, že se za oním stimulem může rozběhnout.

Hugo tedy často tahá anebo nepřijde na zavolání.

A on, při váze 55 kg se neptá, zdali vás vláčí při běhu za sebou anebo jestli ještě stojíte na nohou.

První část terapie byla tedy doma, kde se nejprve Hugo učil navázat kontakt, oční spojení a vnímat, co se po něm chce. Vedl si velmi dobře. Trénoval jak nejprve se mnou, tak poté i se svojí paničkou. Nedělali to spolu poprvé, ale i tak jsem u nich opravila pár drobných chybiček, aby se jejich  vzájemná komunikace ještě vylepšila. A to se podařilo skvěle. 

Poté jsme vyšli ven. Hugo již od brány  vyletěl jako neřízená střela, a tak panička ještě trénuje východy z brány. Protože s jakou energií pes z domu/bytu vyběhne, takovou bude po delší dobu i na procházce mít. Ale my jsme potřebovaly, aby byl klidný.

Vést Huga na vodítku bylo jako vést si malého koníka. Vedl se velmi dobře.

Na rozsáhlé louce jsme intenzivně trénovali jak přivolání, tak i držení psa v kritické situaci a správné odvedení pomocí gest a pamlsků jeho pozornosti jinam, pokud se o daný objekt neměl zajímat. I toto cvičení se vydařilo velmi dobře a panička se tak naučila řadu užitečných triků a technik, jak s milým Hugouškem venku spolupracovat. 

Hugo se však jen tak nepoddá a má svoji hlavu, kterou se velmi rád rozhoduje, a to především ve prospěch sebe a lákadel, která na něj všude číhají. Tak držme Hugovi i paničce pěsti, aby se z nich co nejdříve stala sehraná dvojice.