Coudy - pražský krysařík, 1,5 roku

* Separační úzkost

Coudyho jsem si zamilovala, jen co jsem ho poprvé uviděla. Byl tak šťastný, mazlivý a klidný, když mě uviděl. Vypadal, jako kdyby neměl vůbec žádný problém. Ale jeden ho přece jenom trápí. A to moc.

Nemá totiž vůbec rád, když musí zůstat sám. A to nejen, když jeho pánečci odjedou z domu pryč, ale i když jdou v noci spát, a on za nimi nemůže do postele. Má totiž na spaní svůj vlastní pelíšek. 

Coudyho terapie tedy spočívala v tréninku postupnému navykání na samotu. Použili jsme k tomu i ohrádku, kterou jsme měli k dispozici. Nejprve se do ní naučil sám a s radostí chodit. To se povedlo. A postupně, krok za krokem se za ním zavřela dvířka, a pak se ihned zase otevřela a on mohl ven. Když byl uvnitř, byl odměňovaný, když šel ven, nedostal nic. Coudy si pomaličku zvykal na to, že zůstat chvíli v ohrádce sám nic neznamená, a že je všechno v pořádku. 

Postupně dokázal zůstat v klidu na svém místečku i více, než minutu. Což u případů separační úzkosti bývá už velký úspěch.

Kromě neschopnosti zůstat sám se malý Coudy bál i různých zvuků, takže jeho pánečci dostali školení a rady, jak v takovém případě postupovat. A teď už je všchny čká jen intenzivní trénink. Protože skutečně šťastný pes je jen ten, který je nejenom VEDENÝ, ale především ten, který KLIDNĚ leží a odpočívá, i když musí zůstat doma na nějakou chvíli sám.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video