Cindy si žila až do svých 3 let zcela poklidným, šťastným životem psa v kompletní, milující rodině. Jak už to tak většinou bývá (u psů, kteří jsou vychováváni bez pravidel a omezení) vyrostl z ní pejsek, který doma “velel”.
Někdo zazvonil??? Ó, tak to musím být u dveří první a štěkat. A hlídám taky zahradu, abyste věděli.
A najednou...
Poslední den v roce přišla do této milující rodiny malá, chlupatá 2-měsíční “kulička”, holčička Juky.
Cindy zpanikařila. Jejím úkolem přece bylo až do této chvíle hlídat dům, pánečky, svoje hračky atd. A navíc, takhle malé psí miminko ještě nikdy neviděla.
Malou Juky tedy nepřijala. Dokonce ji chtěla i kousnout, aby jí po psím dala najevo, že není vítána. Dostala po zadku a košík.
Takže...
...si Cindy spojila malé štěňátko s nepříjemným zážitkem a zvolila tedy taktiku vyhýbání se a naprosté ignorance.
Tato doba trvala naštěstí jen 3 dny, protože si mě její pánečci zavolali, abych jim pomohla. Měli strach, že by Cindy mohla malé Juky v nestřeženém okamžiku ublížit. Žili v napětí a nevěděli, jak obě holky spřátelit.
Terapie nebyla vůbec lehká, protože zatímco zpočátku vypadala Cindy jako pes, který celou domácnost řídí, tak později se její psychika sesypala jako domeček z karet. Musela jsem postupovat velmi velmi opatrně a byl to skutečně proces. Bylo to jako loupat cibuli...
Až v samotném závěru terapie došlo k velkému zlomu, a když jsem odcházela, obě holčičky již spaly. Neviděla jsem tedy to grandiózní finále, u kterého dost často tečou slzy. A to bylo to, že jakmile se obě fenečky prospaly, Cindy projevila nefalšovaný, radostný zájem o svoji novou psí parťačku.
Video pořízeno hodinu po terapii.
A máme tu další dva šťastné pejsky a jejich pánečky.