Jak socializovat vaše štěňátko

Jak socializovat vaše štěňátko

Socializací rozumíme seznámení psa se světem, tedy s různými zvuky, věcmi, živočichy, ale také situacemi.

Pro každého psa je „období socializace“ velice důležité a v té nejintenzivnější formě by mělo probíhat v období mezi 7 – 12 týdny jeho věku. Čím později se se socializací začne, tím zdlouhavější a náročnější tento proces potom bude. Proto uvedených šest týdnů má opodstatněný význam, který nelze ani při nejmenším podceňovat.

Socializaci předchází i jakési „období vtiskávání“, což se děje výhradně u chovatele. Toto období probíhá do 7 týdnů věku štěněte, a proto se o zdárný vývoj štěněte musí starat chovatel. (je důležité při výběru štěněte hledat dobrého chovatele). V tomto období se začleňuje štěně do hierarchie. Učí se, jak se chovat k ostatním psům (sourozencům). Chovatel by měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě barevnými, velkými a zvukově zajímavými věcmi.

Každopádně by štěňata v tomto období měla přijít do velmi častého a úzkého kontaktu s lidmi různého věku. Protože období vtiskávání je pro vyrovnanost povahy psa stejně důležité jako období socializace, mělo by štěně do 8 týdnů zůstat u chovatele, resp. mezi ostatními štěňaty a ve vlivu své matky-feny! Pouze v ojedinělých případech je možné doporučit odebrání štěněte o týden dříve. Je-li chovatelem období vtiskávání správně pojato, je štěněti dán důležitý základ vyrovnaného chování k okolí. Dále vše záleží na socializaci a výchově u nového majitele.

Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný reaguje nevhodně či nepřiměřeně na běžné situace a věci. Trpí nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či „zkratově“(kousáním).

Takový jedinec je nebezpečný svému okolí i sám sobě. Je důležité štěně seznamovat s novými situacemi, neznámým prostředím, věcmi. Nikdy se nesmí stát, že by štěně před něčím ustrašeně uteklo či získalo špatnou zkušenost! Štěně musí získat zdravou důvěru k věcem, situacím, různému prostředí, zvířatům i lidem. I když se jedná o psa, který bude mít za úkol hlídat dům apod.. Právě výborně socializovaní jedinci, znalí i reakcí a chování lidí, jsou nejlepšími hlídači, protože je nic nepřekvapí a jsou si vědomi své neohroženosti.

Jestliže se štěně bojí a má snahu utéci, je nutné nenásilně a s citem pro vzniklou situaci štěně přesvědčit, že to, čeho se bojí, je jeho „přítel“ – nic mu neudělá. Vždy se chovejte k věci, situaci apod. (ať je reakce štěněte jakákoliv) s naprostou samozřejmostí – „jako by se nic nedělo“. Nikdy psa neuklidňujte a neberte do náruče jen z důvodu, aby jste ho utišili, stejně tak je krajně nevhodné zvyšovat hlas či štěně trestat.

Protože potřebujeme, aby pes vše kolem bral jako „samozřejmost k životu patřící“, musíme se chovat tak, jak by jsme chtěli, aby se choval náš pes.
Špatnou (byť pochopitelnou) reakcí majitele psa, kterého něco vystrašilo, je také rychlé vzdálení se od „dané věci“, či naopak nucení psa se „toho“ dotknout. Pokud se štěně vzpírá a nechce jít nebo naopak chce jít rychleji apod., nebojte se použít i silnější zatáhnutí za vodítko.

Jakmile se pes uklidní, můžete ho „zběžně pohladit“, ale nikdy jej důrazně nechvalte či neodměňujte! Daleko vhodnější je hra se štěnětem, kterou však musíte praktikovat častěji, než jen v momentě, kdy štěně překonalo (či překonává) strach.
Jestliže má štěně snahu očichat si věc, které se bojí, dejte mu čas a umožněte mu to.

Seznamujte – nechejte hladit své štěně nejen lidmi různého věku, ale také vyhledávejte z důvodu seznámení a dovádění podobně stejně stará štěňata a hodné dospělé psy. Vyhledávejte místa s koncentrací různých domácích a hospodářských zvířat a případně za pomocí vodítka usměrňujte jeho chování. Choďte do lesa, aby se vaše štěně seznámilo s pachem divoké zvěře a naučilo se, že i v lese se musí ovládat a být ovládáno.

Nevynechejte různé nádražní haly, panelové domy, výtahy, jízdu autem, autobusem, vlakem, postupně vyhledávejte místa s větším a větším počtem sem a tam se pohybujících lidí, samozřejmostí je návštěva u veterináře, ale také uvázání štěněte na malou chvilku u obchodu, zvedání do náruče i „cizí“ osobou…Štěně by se mělo seznámit s lidmi upoutanými na invalidní vozík, poznat lidi s hůlkou, berlemi, deštníkem, atpod.

Nechte ho zažít to, že venku prší…učte své štěně všem zvukům, které patří k běžnému životu. Vyhledávejte nové a nové věci a situace, aby v pozdějším věku nemohlo vašeho psa nic zaskočit. Důležité pro zdárný vývoj štěněte, jeho ovladatelnost a vazbu na svou rodinu, je volný pohyb bez vodítka. Využívejte této nutnosti volného pohybu co nejčastěji, ale pouze v místech, kde si to můžete dovolit, kde štěněti nehrozí nebezpečí, a kde již štěně alespoň jednou či dvakrát bylo a nemůže se ničeho vylekat.

Domov je pro vašeho pejska to nejdůvěrnějším a nejbezpečnějším místem, a proto ho musíte s tímto prostředím důkladně seznámit. Ukažte mu, kde je jeho místo s pelíškem, kde si může nerušeně podle libosti odpočinout. Pes by ve svém peelíšku neměl být nikdy rušen a už vůbec ne trestán! Měl by vědět, kde má svoji misku s vodou a žrádlem, ukázat mu citlivě, kam si může chodit ulevit, a kde se tato potřeba dělá. Nechte štěně prozkoumat každý kout jeho nového domova.

Fáze socializace

Socializační fáze rozdělujeme celkem na 5 částí:

1. 7-12 týdnů
2. 12-16 týdnů
3. 4-8 měsíců
4. 6-14 měsíců
5. 1-4 roky

Fáze 7 – 12 týdnů – do nového domova si přinášíme nové štěňátko ve věku 7 – 8 týdnů. Pokud to není nezbytně nutné, neberte si štěně mladší 8 týdnů. Do této doby probíhá fáze tzv. ,,vtiskování´´, která je pro psa nesmírně důležitá. V období 8 týdnů odchází od matky a sourozenců, kteří ho už naučili, jak se chovat ve psí smečce. Na nás je teď, abychom psa naučili, jak se chovat v lidské smečce. Věk mezi 8.-11. týdnem je z hlediska budoucího chování psa jedno z nedůležitšjsích období, proto mu věnujte potrebnou pozornost. Je důležité, aby štěně v tomto období prožilo jen samé pozitivní zkušenosti.

Fáze 12 – 16 týdnů – je fází dospívání, na lidský věk zhruba 10,11 let. Zhruba do 1 – 2 let by mělo mít štěně jen samé pozitivní zkušenosti.

Fáze 4 – 8 měsíců – se rovná 14 – 16 lidských let. Je to období, kdy se pes začne zkoušet osamostatňovat a dělat si co sám chce. Začne například ignorovat povely. Při přivolání se zastaví a kouká, kam by šel, vymýšlí si. V tomto období se též silně projevuje lovecký pud. Proto je dobré mít psa v místě, které dobře zná na vodítku. V místě pro něj neznámém ho můžete pustit. Bude se vás zpravidla držet.

Fáze 6 – 14 měsíců – v tomto období dochází k hormonálním změnám jak u psa, tak u feny. Štěně se může začít bát věcí a situací, kterých se předtím nebálo, protože je nezná. Pokud se pes bojí, opakovaně jej k této situaci nenásilně přivádíme. Jsme klidní. Rozhodně nechlácholíme a také nikdy netrestáme!

Fáze 1 – 4 roky – dospělost. Způsob, kterým se pes bude chovat v dospělosti bude výsledkem toho, co mu teď povolujete. V období dospělosti má již pes jasnou představu o tom, jakou má pozici ve smečce, a to jak v té psí, tak i v té lidské. Abyste předešli výchovným problémům, měl by pes v rodinné hierarchii být vždy na posledním místě. Psi přijímají tuto pozici s povděkem, protože mají rádi režim a jistoty. Zvláště u bázlivějších plemen je dodržování disciplíny a výchovy nezbytností.

Socializace u psa probíhá po celý jeho život, a proto není nikdy pozdě začít znovu anebo jinak. Pokud sami svého pejska nezvládáte, nebojte se požádat o radu odborníka. Pomůžete tím do budoucna nejen sami sobě, ale hlavně svému čtyřnohému mazlíčkovi.